Piráti a Strana zelených – Krajské volby 2016, Královéhradecký kraj

Aktuality

Musíme respektovat potřeby žáků, ne vzdělávacích institucí

23. 09. 2016

Rozhovor s Mgr. Janem Jiterským, ředitelem a spoluzakladatelem Základní školy Bodláka a Pampelišky ve Veliši a Robousech u Jičína.

Musíme respektovat potřeby žáků, ne vzdělávacích institucí. Nyní to děláme obráceně. Přidáváme dětem hodiny předmětu, který jim nejde, místo toho abychom rozvíjeli dovednosti, které jim jdou, podporovali jejich individualitu, talent. Chceme, aby všichni uměli totéž ve stejný okamžik a abychom to mohli kdykoli otestovat.

Mrg. Jan Jiterský

Jak člověka napadne založit si svou soukromou základní školu?

Naše škola byla tak trochu truc. S manželkou (tehdy ještě přítelkyní) jsme se po vysoké rozhodli, že chceme žít a učit v malé venkovské škole. Na náš inzerát se jich ozvalo sedm, z toho tři na Jičínsku. Nejvíc se nám líbilo v Libáni, kde byl v té době výborný ředitel, skvělý zástupce ředitele, fajn kolektiv a krásný obecní byt - prostě idylické městečko. Poté se ale obec rozhodla ředitele vyměnit, polovina učitelů odešla, radikálně se zhoršily vztahy v pedagogickém sboru. Chtěl jsem ve školství skončit, těšil jsem se, že mě nebude nikdo kontrolovat, jestli jsem si přezul bačkory a připravil tabuli na další den. Jenže rodiče našich žáků sami přišli s nápadem založit vlastní školu a musím říct, že představa klíčů, kterými si odemknu své vlastní vzdělávací zařízení, mě zlákala. To bylo v roce 2003. Vůbec jsme nevěděli, jak se něco takového dělá, hledali jsme na internetu, a mezi tím promeškali všechny termíny. Nakonec jsme přece jen na začátku prázdnin podali žádost o zařazení do sítě škol a od té doby jsme každý den jezdili na ministerstvo. Čas se vlekl, nikdo nám neřekl, jak to s naší žádostí vypadá, rodiče nevěděli, jak to od září bude. Byl tam jeden ředitel odboru, který když uviděl název školy „Základní škola Bodláka a Pampelišky“, prohlásil, že to v žádném případě neprojde. Do té doby to byl pracovní název, ale od této chvíle jsme věděli, že buď s tímhle názvem, nebo vůbec. Nakonec jsme onen dokument, který nás opravňoval poskytovat v této zemi vzdělání, získali a mohli se vydat na cestu, která vůbec nebyla jednoduchá.

Letos za sebou máme 13 let a ani v nejmenším toho nelituji. Jsme součást vzdělávací nabídky nejen města Jičína ale celého regionu. Jezdí k nám žáci z více než 20 obcí a registrujeme zájem o studium na naší škole na několik let dopředu. Začínali jsme s minimálním rozpočtem, dotací 60% oproti stanoveným směrnicím a ve dvou lidech s Pampeliškou jsme dělali vše – od výuky, vedení zájmových kroužků, školní družiny, mimoškolních aktivit, papírování atp. Hodně nám pomáhali rodiče, kteří školu spoluzakládali a vůbec drtivá většina rodičů našich žáků. Bez nich bychom to jistě nezvládli. K dnešku máme 12 skvělých učitelů, kteří neberou práci v naší škole pouze jako zaměstnání a 108 žáků, z nichž tři jsou v zahraničí a jezdí k nám na přezkoušení.

Kraj má ve své kompetenci především střední školství. Zasahují ale jeho pravomoci i do vaší činnosti. Mohl by vám vaše fungování nějak zjednodušit, pomoci vám?

Obecně si myslím, že by to mělo být na všech úrovních vzdělávací soustavy tak, že stát bude dávat základní objednávku vzdělávací politiky. Realizaci této „objednávky“ by pak měla na starosti konkrétní vzdělávací instituce, bez ohledu na to, kdo ji zřizuje – kraj, obec, svazek obcí, církev nebo soukromý subjekt. Všichni zřizovatelé by pak byli napojeni přímo na zadavatele této objednávky a vykonávali by svou činnost se vší odpovědností a za stejných podmínek, což se nyní neděje. Je významný rozdíl v tom, jestli školu zřizuje kraj, obec nebo třeba fyzická osoba. Když jste zřizovatelem školy a vaším odvolacím orgánem ve správním řízení je instituce, která je také sama zřizovatelem podobných vzdělávacích zařízení, je poměrně složité věřit v nestrannost takových rozhodnutí. Taková instituce např. také rozhoduje o tom, jakou bude mít vaše škola kapacitu. To není správné.

Další samostatnou kapitolou je financování. Kraj je zde pouze prostředníkem, ať už se jedná o střední školy, nebo o školní kluby a družiny, kde vede základní registr a rozhoduje např. o jejich kapacitě. Zde by měl usilovat o maximální spravedlnost a transparentnost. Podle mě je nejspravedlivější a nejpřehlednější, když jsou školy financovány prostě a jednoduše podle počtu žáků. Všechny další údaje o počtu kantorů a délce jejich praxe, počtu tříd a provozních nákladech dělají systém zbytečně složitý a nahrávají různým machinacím. Ministerstvo školství, prostřednictvím Ústavu pro informace ve vzdělávání, nebo také Český statistický úřad mají velmi kvalitní data, kterými je povinně, pravidelně zásobujeme. Vědí, kolik protopíme uhlí, spotřebujeme elektřiny, kolik žáků se narodilo v kterém měsíci, kolik jich má jaké poruchy. Není žádný problém spočítat, kolik stojí průměrně vzdělání jednoho žáka. Ten by se měl v ideálním případě na rozhodování o tom, jak se peníze do jeho vlastního vzdělání investují, spolupodílet. Měl by takový virtuální batoh naditý penězi a s rodiči a příslušnými institucemi by hledal nejlepší vzdělání, které může za své peníze dostat. Musíme respektovat potřeby žáků, ne vzdělávacích institucí. Nyní to děláme obráceně. Přidáváme dětem hodiny předmětu, který jim nejde, místo toho abychom rozvíjeli dovednosti, které jim jdou, podporovali jejich individualitu, talent. Chceme, aby všichni uměli totéž ve stejný okamžik a abychom to mohli kdykoli otestovat.

Co byste vzkázal voličům před nadcházejícími krajskými volbami? A co byste popřál našemu politickému uskupení?

Lidé jsou zklamaní z toho, že čas před volbami a čas po volbách jsou dva světy, které spolu nekorespondují. Nepotkávají se očekávání a výsledek. Je to podobné, jako ve škole. Pokud se nenaplní očekávání, se kterým se chce dítě vzdělávat, tak se toho moc nenaučí a chuť na vzdělávání se mění v nechuť až odpor. Lidé by se neměli nechat odradit a především k volbám alespoň chodit, což se jim snažím vysvětlovat i jako soused „v hospodě“, i jako pedagog ve škole. Ale měli by politiku také sledovat, aby jejich očekávání nebyla nerealistická, aby byli ve svých nadějích poučení. Nejbližší je v tomhle ohledu politika komunální, krajské problémy už jsou jim přeci jen vzdálenější.

A vám samozřejmě přeji, abyste se do krajského zastupitelstva dostali a abyste si udrželi ten důvod, proč do toho jdete. Aby vám to, pro co tam jdete, vydrželo a nemuseli jste pak prostě jen říct „byli jsme přehlasování“. Jde o to, aby ten váš názor zazněl, abyste ho uměli přednést a bojovat za něj.

Autor: Michal Kudrnáč

Štítky: #volební noviny

Komentáře k článku

Dosud nebyly vloženy žádné komentáře.


Piráti a Strana zelených